Jakub Drs: Vysoká škola hrou

Studijní program Kybernetika a robotika absolvoval v roce 2015. Jeho diplomová práce nesla název Platforma pro mikromanipulaci se vzorky kapalných látek.
Jakub Drs

Vzpomínáte si, jaký byl váš první kontakt s robotem v dětství?

Asi první robot, kterého si z dětství pamatuji, byl Terminátor, dlouho jsem potom myslel, že roboti vypadají jako Arnold Schwarzenegger. Postupně jsem pak zjišťoval, že je tomu ve skutečnosti jinak.

 

Proč jste si pro studium vybral právě program Kybernetika a robotika?

Ze studijních programů, které jsem si mohl vybírat, mi přišel KYR jako nejlepší volba. Nejvíc mě zaujalo, že část prvního semestru je zaměřená na stavbu a programování robotů z lega. Dlouho jsem se proto nerozmýšlel.

 

Jakou pracovní zkušenost považujete za klíčovou a proč?

Po studiu na KYR jsem se přesunul do Švýcarska k dalšímu studiu, tentokrát doktorskému. Přesedlal jsem tam z robotů na vývoj laserů. Dostal jsem se tam díky studentskému projektu a stáži v zahraničí, které jsem se zúčastnil při studiu. A ač se může zdát, že vývoj laserů je od kybernetiky a řídicí techniky relativně daleko, mé znalosti získané při studiu se rozhodně uplatnily. Vždyť i laser potřebuje ke své funkci celou řadu elektroniky a řídicích algoritmů. Navíc se lineární teorie, kterou do nás při studiu pod tlakem hustili, náramně dobře hodí k popisu světla. Zkusit si, jak to chodí v zahraničním mezinárodním týmu, rozhodně doporučuji.

 

Jaké jsou podle vás hlavní výhody studia na katedře řídicí techniky?

Koncentrovali se tam zajímaví lidé, zajímavé projekty a také dostatek finančních prostředků. S velkým úspěchem se zde aplikovala škola hrou. Znalosti získané na přednáškách jsme ihned využili k řízení laboratorních modelů a robotů, se kterými jsme posléze soutěžili, komu bude lépe fungovat. Spousta cvičení se vlastně odehrávala způsobem: „Tady máte potřebné materiály, vezměte si je domů, pohrajte si s nimi a přineste je zpět, až vám to bude fungovat.“ Obor byl založený na kombinaci programování a hardwaru, takže jsme nejen zuřivě bušili do klávesnice, ale také vytvářeli funkční projekty.

 

Vzpomínáte na některý studentský projekt? Čeho se týkal?

Studentských projektů jsme měli celou fůru a osobně je považuji za jednu z nejlepších forem výuky. Počínaje legoroboty závodícími v bludišti přes ovládání laboratorních modelů helikoptér a stavbu dvoukolových balancujících robotů podle vzoru segwayů až po návrh a výrobu mikrorobotické platformy xse, s níž jsme se dokonce zúčastnili soutěže mikrorobotů pořádané v Americe.