Vzpomínáte si, jaký byl váš první kontakt s robotem v dětství?
Když nad tím přemýšlím, asi první robot, se kterým jsem se setkala, byl ten kuchyňský. Další roboty jsem potom poznala až na vysoké škole.
Proč jste si pro studium vybrala právě program Kybernetika a robotika?
Bavilo mě programovat a věděla jsem, že právě tomu se chci věnovat. Program Kybernetika a Robotika mě zaujal svou prezentací, v níž rezonoval fakt, že se můžu naučit, jak programovat tak, abych ovládala fyzické věci.
Jakou pracovní zkušenost považujete za klíčovou a proč?
Myslím, že každá má pracovní zkušenost přináší něco nového, ale z technického pohledu byla nejvíce klíčová má práce v robotickém výzkumu a inovaci firmy Dyson. A to proto, že se v mé práci potkali mé dva světy – všechno, co jsem se naučila na Kybernetice, a můj výzkum v oblasti umělé inteligence z mého doktorátu. Vnímala jsem to tak, že tou prací se uzavřel kruh.
Jaké jsou podle vás hlavní výhody studia na katedře řídicí techniky?
Mají tam spoustu "hraček", na kterých člověk fyzicky vidí výstup svého programu a líp se tím učí a spojí si to do praxe. Také tam učí směs lidí, kteří nabízejí nejen nejnovější poznatky z oblasti teorie, ale i lidé praktičtí, kteří mají zkušenosti z každodenního průmyslu. Každý si tedy najde to, co mu nejvíc vyhovuje.
Vzpomínáte na některý studentský projekt? Čeho se týkal?
Já jsem při studium vedla robotický tým, který stavěl robota úplně od nuly. Spolupracovali jsme i se studenty strojní fakulty a pak na robota aplikovali všechny své znalosti z různých předmětů oboru Robotika. Podařilo se nám několikrát po sobě se prosadit v soutěži a jet na mezinárodní kolo.